Pavel Severa navštívil úplně každou obec v našem regionu. Od Banína po Želivsko. Ale dost možná nepotkal zrovna Vás. Kampaň je totiž letos neuvěřitelně krátká, poprvé volíme už v září. Proto jsme se rozhodli, že připravíme krátký rozhovor. Přesně takový, jaký byste s ním vedli na ulici nebo v hospodě.
Ahoj, Pavle, každý rozhovor s kandidátem začíná stejně. Jenže já vím, proč tě mám volit, takže se zeptám jinak. Proč vlastně lezeš zase do politiky?
Vadí mi, že lidé jsou nuceni platit drahou elektřinu, vyšší daně, televizní poplatky a stát plýtvá a nehledá cesty, jak ušetřit a zlepšit své služby. Moc dobře vím, že brblání v hospodě nic nevyřeší, nechci jen nadávat a stěžovat si, chci aktivně problémy zmenšovat.
Co Tě třeba štve?
Stát by měl fungovat jinak. Efektivně. Místo toho chce, aby liknavost a chyby státu platili lidé zvýšenými daněmi. Není normální, že nás stát zadlužuje. Není normální, že v ČR jsme na 150. místě ve světě v délce stavebního řízení a teď se řízení podělalo úplně. Nechápu, proč se věci neříkají jasně a moc dobře vím, že se u nás neměří stejným metrem všem. Lidé ve firmách mají odpovědnost, ale tuto odpovědnost nevidím
ve státní správě. Úředník, policista, soudce udělá chybu a nic mu nehrozí.
Co s tím uděláš?
Vezmu si příklad z jiných zemí. Jsem si jist, že u nás lidé pracují stejně tvrdě jako v Německu. Rozdíl mezi ČR a Německem je v nabobtnalé státní správě. Pár čísel – v Německu je jeden poslanec pro 133 tis. lidí, v ČR pro 50 tis. občanů. Kdyby poslanců byla polovina, stále by byl poslanec u nás na 100 tis. lidí, stále více než v Německu. Náš Pardubický kraj měl původně 80 zaměstnanců, dnes jej jich přes 420 a tímto tempem brzy překoná počet 500. Takovou rozbujelou státní správu nemůžeme ufinancovat. „Pane, jsem zaměstnanec ministerstva, můžete snížit počty na polovinu i víc. Vím, o čem mluvím,“ řekl mi člověk, při podpisu petice pro mojí kandidaturu.
Snížení počtu úředníků státní správy je jediná cesta, jak zlepšit státní finance?
Vůbec ne. Nemusí se jen šetřit. Musíme hledat možnosti, jak více peněz získat. To ale nesmí být na některých odpovědných místech líní, a přitom dobře placení zaměstnanci státu. V České národní bance dnes leží devizové rezervy ve výši 3,5 bilionu Kč. Bylo by dobré tyto peníze aktivně zhodnocovat. ČR je druhá po Švýcarsku s nejvyšší mírou rezerv na osobu v poměru k ekonomice. Singapur zhodnocuje 60 % a financuje z těchto výnosů všechny investice. Kdyby ČNB alespoň z poloviny jako Singapur zhodnocovala tento balík rezerv, odhadem bychom získali minimálně 90–100 mld Kč ročně. Pro představu – každý rok platíme z našich daní asi 90 mld Kč úroků za státní dluh. Tak by nebylo špatné, kdyby guvernér ČNB vyvinul nějakou aktivitu, aby si zasloužil svůj plat 6 mil. ročně.
K čemu je nám senátor?
Každý senátor má dvě role – ta první je při hlasování o zákonech. Musí vědět, pro co zvedá ruku. Druhá je v regionu. Znám práci desítek senátorů, kteří fakt pomáhají, se svým obvodem žijí a mají výsledky. Spolupracují s obcemi na rozvojových projektech, propojují dobré nápady mezi občanskou a podnikatelskou sférou. To o našem obvodu vůbec, ale vůbec neplatí. Je to hrozná škoda.
Dobře a jak bys to tedy dělal ty?
Protože jsem projel v posledních dvou letech všech 137 obcí, tak vím, jaké možnosti a jaký potenciál rozvoje v nich můžeme najít. Třeba v nevyužitých brownfieldech. Je třeba mluvit s lidmi v obcích, udělat si na ně čas. Chci sem k nám dotáhnout pomoc těm, kteří to potřebují. Senátor je jen jeden a moje nezávislost na stranách znamená, že budu více otevřený ke všem. Druhá věc – nebudu mít senátorství jako druhý pašalík v seznamu funkcí. Senátor je práce naplno. Když ji chceš dělat pořádně, tak to je časově náročnější než poslanec.
Proč mluvíš o spravedlnosti?
Svobodu a spravedlnost k životu nutně potřebujeme. Já sám jsem zažil něco, co jsem nečekal. Křivě mě obvinili a téměř sedm let špinili mou pověst na základě posudku soudního znalce, který navíc u soudu odmítl obhajovat svůj účelový posudek (protože věděl, že by se tím dopustil trestného činu) a státní zástupce na tomto znaleckém posudku i přesto stavěl obžalobu. To by se v právním státě prostě nemělo stávat! Nakonec to sice dopadlo dobře a stát se mi oficiálně omluvil. Ale ukázala se tím nedostatečná efektivita a kvalita justice, stejně jako státní správy. A já mám ambici to napravit a zlepšit.
A máš ve volbách šanci?
Jsem jediný kandidát, který si pod přihlášku sehnal hlasy stovek lidí, ne strany nebo hnutí. Kdybych je neměl, vůbec do toho nejdu. Zvyšuji konkurenci, a to je zdravé. Lidé mají možnost si vybrat. Práce pro lidi mne baví. Nabízím plné nasazení a velkou motivaci. Navíc vím, co a jak v Parlamentu prosadit.
Takže konkurence se nebojíš?
To přece není o mně. Senátora někdo dělat bude. Někoho zvolíme. Ale jde o to, aby udělal co nejvíce práce. Jsem nezávislý a nebojím se mluvit o tématech, o kterých straníci mlčí. Jak to vypadá dnes? V Litomyšli skoro nikdo neví, že jsme měli šest let senátora. Natož kterého. Dalším protikandidátem je poslanec a starosta Svitav. Kdyby uspěl a stal se senátorem, ztratili bychom jediný hlas ze Svitav v Poslanecké sněmovně. Všichni ostatní poslanci v našem kraji jsou z Pardubic. A náhradník za pana starostu je rovněž Pardubičák. To chceme? Senátor potřebuje spolupracovat s poslancem v regionu. A to já bych moc rád. Dva lidi – poslanec a senátor udělají a prosadí více než jeden. To je jednoduchá matika.
Sbíral jsi hlasy pod tvou přihlášku, co ses při tom dozvěděl?
Lidé těžko chápou, proč mají šetřit, když si politici sami zvyšují platy. Často jsem slyšel, že jsou zklamaní z toho, že stranám dali hlas a strany pak nějak ztratily odvahu řešit problémy. A taky, že by chtěli nezávislé kandidáty, kteří nepodléhají, byť formálnímu, vlivu politické strany. Lidi mají stranické politiky plné zuby. Chtějí řešení, chtějí výsledky nikoliv plané řeči.
Ale i v politických stranách lze najít lidi ke spolupráci nebo ne?
Jasně, že jo. Zažil jsem práci mezi lidmi v politických stranách. Dá se udělat spousta práce a dobrých rozhodnutí, když je dobrá vůle a ochota věci řešit. Byl jsem radním v Litomyšli, také mě zvolili poslancem a pak jsem pracoval na manažerské pozici. I díky tomu vím, na které dveře zaklepat a na které je třeba silně zabušit, aby se něco pohnulo. Nemá cenu jen nadávat a někoho kritizovat. Umím lidi propojovat a dělat s každým, kdo chce věci zlepšit bez ohledu na to, kam patří.
Těžká otázka na závěr. Nejlepší pivo u nás?
Lehká odpověď. Bedřichova jedenáctka. Samozřejmě. Ale poličské Hradební má taky říz.