Po skončení vykonstruovaného trestního stíhání jsem podal žalobu na Českou televizi a žádal jsem omluvu za neobjektivní reportáže v pořadu REPORTÉŘI ČT, vysílané díly PŘÁTELSTVÍ ZA MILIONY I. ze dne 12.10.2015, PŘÁTELSTVÍ ZA MILIONY II. ze dne 20.11.2017, PŘÁTELSTVÍ ZA MILIONY III. ze dne 28.1.2019 a PŘÁTELSTVÍ ZA MILIONY – SOUD ze dne 23.11.2020.
Česká televize (žalovaná) se za podjaté a neobjektivní vysílání omluvit odmítala a začal soudní spor. V průběhu soudního sporu soudkyně opakovaně vyzvala Českou televizi k jednání o smíru neb konstatovala, že dokazování před soudem teprve probíhá, nicméně z předložených důkazů lze předpokládat úspěch žalobce (P. Severa), jehož míra bude soudem upřesněna dle doložených důkazů a dle svědeckých výpovědí.
Když se s tímto soudním sporem seznámil nový generální ředitel České televize Jan Souček, projevil vůli k řešení soudního sporu smírnou cestou. Nabídl omluvu jménem generálního ředitele České televize. Tuto omluvu za vysílané reportáže, které nebyly objektivní a poškodily moji dobrou pověst, jsem akceptoval.
Rozhodl jsem se akceptovat omluvu České televize jménem generálního ředitele zejména proto, že mým cílem bylo, aby Česká televize uznala pochybení a omluvila se – což se stalo. Dále jsem si byl vědom toho, že soudní spor by trval další roky, soudní výlohy by zbytečně platili daňoví poplatníci – z koncesionářských poplatků a zatěžovalo by to nadále soud. Nežádal jsem žádnou finanční satisfakci, žádal jsem omluvu, a to bylo splněno.
Proto jsem považoval za oboustranně smysluplné a logické ve sporu nepokračovat. Myslím si, že v současné vypjaté době je nutno hledat velkorysost a vstřícnost a mít snahu řešit spory při vzájemném respektu. Považuji ale za smutné, že veřejnoprávní médium je ochotno přiznat chybu a omluvit se až pod tlakem soudu.
Chybovat je lidské a ani v České televizi nejsou neomylní. Považoval bych za slušnost a samozřejmost, kdyby v případě pochybení byla omluva vyslovena bez jakékoliv výzvy.